Bioplasty jsou často prezentovány jako materiál budoucnosti, který nezatěžuje životní prostředí a šetří primární surovinové zdroje. Jaká je ale realita?
Už si toho konečně všímají i čeští politici. Marketingová bublina šetrnosti bioplastů k přírodě, vyvolaná jejich výrobci, konečně splaskává. Termín bioplast totiž neoznačuje výrobek přírodní nebo dokonce ekologický. Jeho název se vztahuje jen k faktu, že při jeho výrobě byla v menší či větší míře využita biochemicky upravená přírodní složka. Bioplastem je nazýván prakticky jakýkoliv polymer odvozený z biomasy.
Bioplasty se v přírodě samy nerozloží, navíc jsou plné chemikálií
Výrobci mnohdy deklarují snadnou rozložitelnost bioplastů a jejich šetrnost k přírodě. Čeští vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd již dříve zjistili, že se bioplastové obaly v přírodě samy nerozloží. Navíc dokázali, že obsahují prakticky stejné množství chemikálií jako obyčejné plasty. Dle jejich vyjádření se jim ještě nikdy nestalo, aby něco nefungovalo tak dokonale jako deklarované vlastnosti výrobců bioplastů.
Vědci zkoumali rozložitelnost plastů po dobu pěti let, během které vzorky pouze zkřehly, což se pod vlivem slunce, větru a deště děje i s obyčejným plastovým odpadem. Bioplasty tak evidentně nemají tendenci se rozkládat za dobu, za kterou by se to podle výrobců mělo stát – tedy v řádu měsíců. Podmínky, které bioplasty pro rozložení vyžadují, rozhodně nejsou přirozené. Vědci z Akademie věd takové podmínky vytvořili v laboratoři, kde zvýšili teplotu na 60 °C a použili speciální kompostér, do kterého přidávali bakteriální klony. Plastový materiál navíc musel být nastříhaný na kousky.
Navíc takzvané biodegradabilní plasty by mohly způsobit potíže i recyklačním linkám. Mají totiž jiné vlastnosti než běžné plasty. Recyklační linky by tak musely přejít na nové a nákladné technologie, což by mohlo zkomplikovat systém recyklace nejen v České republice, ale i v Evropě.
Bioplasty mohou představovat větší hrozbu, než běžný plast
Bioplasty vyrobené z kukuřičného škrobu nebo z kyseliny polymléčné mohou představovat pro životní prostředí větší hrozbu než běžný plast. Nelze je odhodit do žlutých kontejnerů na plasty a nejsou zcela rozložitelné.
Jaká taška je dle expertů z VŠCHT nejohleduplnější?
Ani na to není jednoznačná odpověď, neboť by se museli zahrnout do vědeckých studií všechny kategorie dopadu současně. Považuji důležité upozornit na to, že mediální fenomén idealizace tašek z bioplastu, ale i z papíru, se rozhodně nezakládá na vědeckých poznatcích zjištěných nejen u nás, ale i ve světě.
Mýtus o plastových taškách
