Obaly z bioplastů. Kdo se v tom má vyznat?

Aby byl výrobek schopný přepravy, skladování a další manipulace, balí se. Obal se tak stane jeho součástí, výrobek chrání, je nositelem informace o výrobku a také je i marketingovým nástrojem. Po vybalení zboží se obal stává odpadem a pro spotřebitele je proces logistiky a ochrany zboží od výrobce ke spotřebiteli nepodstatným. Obal vnímá jako odpad, jako neracionální spotřebu primárních neobnovitelných zdrojů. To je jeden z podstatných důvodů, proč se hledají další cesty, jak vyrobit obaly z obnovitelných zdrojů a snižovat spotřebu obalů. 

U bioplastu se přepokládá, že je vyroben z materiálů, které se v přírodě rozloží. Že obaly z nich vyrobené jsou biodegradovatelné, rozloží se působením biologických procesů na základní bio prvky, tzn. vodu, oxid uhličitý a popř. biomasu. Používají se pojmy jako biologicky odbouratelné/degradabilní/rozložitelné obaly, kompostovatelné obaly, …

https://archiv.ihned.cz/c1-66048590-jeste-se-nestalo-aby-neco-tak-dokonale-nefungovalo-rika-cesky-vedec-bioplasty-se-mely-v-prirode-rozkladat-nektere-jsou-ale-nebezpecnejsi-nez-ty

Biologickou rozložitelnost obalů ale nelze vázat na surovinovou základnu, závisí na chemické struktuře materiálu a jeho schopnosti se prostřednictvím biologické aktivity rozložit na jednotlivé chemické prvky, tzn. že biologicky odbouratelné plasty nemusí být nutně vyrobeny z obnovitelných rostlinných nebo živočišných surovin, mohou být vyrobeny také z fosilních, neobnovitelných zdrojů. Tedy biodegradovatelný obal neznamená vždy šetrný obal.

Biodegradabilní plasty by se měly v přírodě optimálně rozložit. Bohužel pokusy a různé studie ukázaly, že tento proces není tak jednoduchý. Proces rozkladu bioplastu vyžaduje určité podmínky rozkladu jako teplota, vlhkost, přístup kyslíku atd. Jinými slovy: to, co funguje v laboratorních podmínkách, nemusí fungovat ve „velkém“.

Když si to představíme v reálném světě: v současném systému třídění, svozu a dotřiďování odpadních obalů (modré, žluté, oranžové popelnice, pytlový sběr, sběrné dvory …), možností pro nakládání s bioplastovým obalem moc není. Je snaha umístit tyto bioplastové odpady do bio popelnic. Ale opravdu z tohoto odpadu vyrobíme kompost? Jak má kompostárna vědět, s jakým materiálem pracuje? Dokážeme si představit, jak vyrobit kvalitní kompost z kontejneru bioplastových obalů? Bude to fungovat? Dokážou si bakterie poradit s bioplasty?

Co se stane, pokud skončí bioplast ve žlutém kontejneru? Ve většině dotřiďovacích linek funguje systém dotřiďování na pásu, kde pracují lidé. Myslíte, že pouhým okem rozeznáte bio od ne-bio? Technologie pro recyklaci jsou primárně nastavené na jednodruhové plasty, recyklují se LDPE fólie, PETky, PP, … bioplast je nežádoucí příměsí. Takže bioplast se dostane tam, kde jsme ho vůbec nechtěli mít.

Hledáme optimální obal – jaký by měl být? Měl by dostatečně chránit zabalený produkt, ideálně prodlužovat jeho trvanlivost, mělo by ho být „málo“, měl by co nejméně zatěžovat životní prostředí, jak výrobou, tak následným nakládáním. Měl by být levný, vyrobený ideálně z odpadu. I když se cesta směrem k obalům z bioplastů jeví jako ideální, zatím takový bioplast a systém pro nakládání s obaly z bioplastů nastavený není. Proto bychom ještě měli nechat prostor pro vědu a výzkum, než začneme do materiálů s neznámým koncem výrobky balit.

Zdroj: Ing. Katarína Kajánková, Ph.D.
poradce pro ekologii – specialista
manažer obchodní skupiny
Recyklace a využití odpadů Česká republika