Slovensko a nový zákon o odpadech aneb „búrlivá diskusia“

Slovenský Parlament schválil nový zákon o odpadech. Cílem nového zákona je přiblížit Slovensko k směrnicím a standardům Evropské unie. Na přípravě nového zákona se podíleli nejvýznamnější subjekty odpadového hospodářství, sdružení, průmyslové svazy, samospráva, aj. Zákon o odpadech zavádí např. tzv. rozšířenou odpovědnost výrobce a dovozce za výrobek až po jeho zpracování, dále pak zrušení Recyklačního fondu a mnoho dalších změn. Zákon po podpisu prezidenta SR nabyde účinnosti od 1. 1. 2016.

Zákon[1] zavádí rozšířenou zodpovědnost výrobců a dovozců za výrobek od jeho výroby až po jeho zpracování jako odpadu. Znamená to, že výrobci budou zodpovědní za recyklaci a zpracování vlastních výrobků. Platí to například pro výrobce, nebo dovozce elektrozařízení, vozidel, pneumatik, akumulátorů, ale i papíru, plastů, nebo skla.

O vytříděný odpad se mají postarat nově vytvořené Organizace zodpovědnosti výrobců. Obce budou po uzavření dohody s organizacemi povinné platit jen za vývoz smíšeného komunálního odpadu, což by je mělo motivovat k důslednému třídění odpadu. Momentálně, na Slovensku, totiž až 74% komunálního odpadu končí na skládkách.

Zákon ruší Recyklační fond  a z toho vyplývající zrušení povinnosti výrobců a dovozců platit tento příspěvek. Funkce fondu přejdou na výrobce a na stát. 

Také se zpřísňuje systém výkupu kovů od fyzických osob. Vyplácení osob, které kov do sběrny přinesou, bude fungovat jen formou převodu na bankovní účet, nebo pomocí peněžního poukazu – ne v hotovosti. Stejně jako v ČR si ministerstvo od těchto opatřeních slibuje pokles trestní činnosti spojené s výkupem kovů. Nový zákon má také účinněji bojovat proti černým skládkám. Pokuta pro ty, kteří nelegálně uloží odpad na černé skládce, se zvyšuje ze stávajících 160 EUR na 1 500 EUR.

Rizika pro hospodářskou soutěž

Domníváme se, že schválený zákon může představovat rizika pro hospodářskou soutěž.

  • hospodářská soutěž mezi organizacemi odpovědnosti výrobců se bude do určité míry odehrávat na úrovni obcí, nikoli na úrovni výrobců, protože zajištění dostatečného počtu smluv na pokrytí celkového sběrového podílu výrobců, které zastupuje, bude pro organizace rozhodující podmínkou získání a udržení autorizace
  • získání ze zákona exkluzivní smlouvy s obcí jednou organizací může negativně ovlivňovat schopnost konkurenční organizace smluvně zajistit dostatečný objem, což může omezit reálnou soutěž na relevantním trhu
  • ustanovení principu "jedna obec - jedna smlouva" je třeba vykládat ve spojitosti s § 135 odst. 13 zákona, jakož i se skutečností, že podle veřejně dostupných údajů na relevantním trhu působí soutěžitel, který má smlouvy uvedené v citovaném paragrafu uzavřeno s více než 1 500 obcemi a městy. I přesto, že smlouvy uzavřené podle dosavadních předpisů jsou smluvní strany oprávněny písemně vypovědět i z důvodu nabytí účinnosti tohoto zákona, dává zákon tomuto jednomu soutěžiteli faktickou výhodu oproti ostatním organizacím odpovědnosti výrobců a může vést ke vzniku subjektu s monopolistickým postavením na relevantním trhu
  • po počátečním rozdělení relevantního trhu mezi organizace odpovědnosti výrobců může princip "jedna obec - jedna smlouva" představovat natolik velkou bariéru, že možnost případného vstupu nového subjektu na trh bude omezena, stejně jako reálná vzájemná soutěž stávajících subjektů

[1] Ke sporným paragrafům zákona o odpadech patří především tato ustanovení:

Ustanovení § 59 odst. 8 zákona, který ukládá obcím povinnost uhradit náklady přesahující výšku obvyklých nákladů v příslušném regionu. Hlava státu rozumí snaze zákonodárce vytvořit pro organizace odpovědnosti výrobců nástroj, kterým by se mohly bránit proti příliš vysokým cenám za tříděný sběr odpadu. Ale způsob, jakým to zákon řeší, by mohl být v rozporu s čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví zásadu, podle níž náhradu škody hradí znečišťovatel.

Zásada "znečišťovatel platí" patří podle článku čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie mezi základní zásady politiky Evropské unie v oblasti životního prostředí. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že nikdo není povinen nést náklady spojené s odstraněním znečištění (odstraňování odpadů), na kterém se nepodílel.

Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62 / ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech v platném znění je mimo jiné zajištění funkčního vnitřního trhu tak, aby se odstranily překážky obchodu a narušení a omezení hospodářské soutěže v Evropské unii.

Podle § 81 odst. 22 zákona obec může pro nakládání s odpady z obalů a odpadů z neobalových výrobků sbíraných spolu s obalovými odpady uzavřít smlouvu pouze s jednou organizací odpovědnosti výrobců pro obaly na dobu nejméně jednoho kalendářního roku.

Zároveň je smluvní vztah s obcí podle § 28 zákona pro organizaci odpovědnosti výrobců nezbytnou podmínkou pro získání autorizace na svou činnost podle tohoto zákona. Podle § 94 zákona může organizace odpovědnosti výrobců přijít o autorizaci v případě nesplnění povinností vyplývajících z § 28 odst. 7, mimo jiné v případě, že nebude schopna smluvně zajistit objem sklizně, který odpovídá souhrnnému sběrového podílu výrobců, které zastupuje.

 

Zdroj:

https://www.nrsr.sk/web/Default.aspx?sid=zakony/zakon&MasterID=5293

http://www.enviweb.cz/rss/odpady/113407/slovensko-se-bouri-proti-novemu-zakonu-o-odpadech

http://www.odpady-portal.sk/Dokument/100322/zakon-o-odpadoch.aspx

http://www.manazerskecentrum.sk/clanok-z-titulky/prezident-sr-andrej-kiska-podpisal-novy-zakon-o-odpadoch.htm